Pravidlo 4 %: co říká a kde má své limity?

Pravidlo 4 % říká, že kdo si první rok vezme z úspor 4 % jejich hodnoty a tuhle částku pak každý rok zvedá o inflaci, tomu peníze vydrží nejméně třicet let. Není to zákon ani záruka. Je to závěr amerických studií z devadesátých let, které zkoušely, jak by takové čerpání dopadlo v minulosti na tamním trhu.

Odkud pravidlo pochází

V roce 1994 vzal americký finanční plánovač William Bengen výnosy amerických akcií a státních dluhopisů od roku 1926 a pro každý rok, ve kterém mohl někdo začít čerpat, spočítal, jak dlouho by vydrželo portfolio složené napůl z akcií a napůl z dluhopisů. Při prvním výběru 4 % a dalších výběrech zvyšovaných o inflaci nedošly peníze v žádném z těch historických průběhů dřív než za 33 let. O čtvrt procentního bodu vyšší výběr už v nejhorším průběhu vydržel jen 28 let. Těch 33 let je přitom nejhorší případ: ve většině průběhů by podle Bengena peníze vydržely padesát let i déle.

O čtyři roky později na něj navázali tři profesoři texaské Trinity University, podle které se jejich práci říká Trinity study. Na datech z let 1926 až 1995 zkoušeli výběry od 3 do 12 % ročně, pět složení portfolia od samých akcií po samé dluhopisy a doby čerpání od 15 do 30 let. U každé kombinace uvedli, v kolika procentech historických období peníze vydržely.

Co pravidlo přesně říká

Čtyři procenta se počítají jen jednou, z hodnoty úspor na začátku. Z každého milionu je to první rok čtyřicet tisíc korun, tedy něco přes tři tisíce měsíčně. Další roky se nečerpají 4 % z toho, co zrovna zbývá, ale stejná částka jako loni zvýšená o inflaci, ať se trhu dařilo, nebo ne. Podílu ročního čerpání na majetku se říká míra čerpání. Pravidlo také nic neslibuje do budoucna. Říká, že v minulosti jednoho trhu takové čerpání třicet let vydrželo.

Kde má pravidlo limity

• Stojí na historii amerických akcií a dluhopisů. Jiné trhy a jiná období dopadly jinak a budoucnost se minulostí řídit nemusí.
• Počítá s třiceti lety. Kdo přestane pracovat v padesáti, potřebuje, aby peníze vydržely déle.
• Nezná daně ani poplatky. Obojí snižuje zhodnocení, a tím i to, co se dá čerpat.
• Čerpání je mechanické. Skutečná domácnost v horších letech obvykle utrácí méně a v lepších víc.
• Nepočítá s dalšími příjmy. V Česku většině lidí časem začne chodit státní důchod a čerpání z úspor pak klesne.

K tomu se přidává pořadí dobrých a špatných let. Když slabé roky přijdou hned na začátku čerpání, bere se z majetku, který zrovna klesl, a vybrané peníze se už na pozdějším růstu nepodílejí. Říká se tomu riziko posloupnosti výnosů a je to hlavní důvod, proč se bezpečná míra v obou studiích hledala podle nejhorších historických období, ne podle průměru.

Modelový příklad

Modelový příklad, ne rada. Někdo má 3 000 000 Kč a čerpá 15 000 Kč měsíčně, což je víc než 4 % ročně. Při zhodnocení 3,5 % a inflaci 2 % ročně, tedy s předpoklady, které předvyplňuje kalkulačka, by mu majetek vydržel 19 let, do roku 2046. Při čerpání 12 000 Kč měsíčně, které je čtyřem procentům blíž, by to bylo 25 let, do roku 2052.

Výpočet přitom počítá s každoročně stejným zhodnocením. Studie, ze kterých pravidlo vzešlo, pracovaly se skutečnými roky v jejich pořadí, a proto došly k opatrnějšímu číslu, než jaké by dal průměr.

Na čem výsledek nejvíc závisí

Nejvíc na poměru mezi ročním čerpáním a majetkem a na tom, jak dlouho mají peníze vydržet. Hodně záleží i na zhodnocení po odečtení inflace, poplatků a daní a na tom, kdy přijdou slabé roky. Jedno procento pro každého proto neexistuje; víc o tom říká heslo bezpečná míra výběru.

Jak s tím počítá FinVize

Plán FinVize podle žádného pravidla nečerpá. V každém roce vezme z úspor tolik, kolik chybí mezi příjmy a výdaji, a výslednou míru čerpání ukazuje jako jeden z ukazatelů. Jestli peníze vydrží, neříká jedno procento, ale rok vyčerpání a pravděpodobnost úspěchu ze simulace, která zkouší mnoho různých pořadí dobrých a špatných let.