Finanční nezávislost: jak si spočítat své číslo?

Své číslo je majetek, při kterém už nemusíte pracovat kvůli penězům, protože výdaje zaplatí úspory a jejich výnosy. Vychází ze dvou věcí: kolik ročně utratíte a jak velkou část majetku si můžete každý rok vzít, aby vydržel. Výsledek je odhad citlivý na předpoklady, ne cílová páska.

Dvě pojetí nezávislosti

Pod finanční nezávislostí si lidé představují dvě různé věci. Podle prvního pojetí se majetek postupně spotřebuje a jde o to, aby vydržel do konce života. Podle druhého, přísnějšího, se žije jen z výnosů po odečtení inflace a majetek sám zůstává. Druhé pojetí žádá majetek výrazně větší. Číslo vyjde pokaždé jinak, a tak je potřeba nejdřív říct, které pojetí se počítá.

Jak se číslo počítá

Nejjednodušší postup vezme roční výdaje, odečte příjmy, které budou chodit i bez práce, a výsledek vydělí mírou čerpání, tedy podílem majetku, který se z něj ročně bere. Často se k tomu používá pravidlo 4 %: kdo ročně čerpá čtyři procenta, potřebuje pětadvacetinásobek ročních výdajů. Při třech procentech je to zhruba třiatřicetinásobek, při pěti dvacetinásobek.

Pravidlo 4 % ale vzešlo z historie amerického trhu, pro třicetileté čerpání a bez daní a poplatků. Kdo chce přestat pracovat ve čtyřiceti nebo v padesáti, potřebuje, aby peníze vydržely mnohem déle, a stejná míra čerpání pro něj znamená větší riziko. Víc říká heslo bezpečná míra výběru.

U přísnějšího pojetí se místo míry čerpání dosadí výnos po odečtení inflace. Kdo počítá s výnosem dvě procenta nad inflací, potřebuje padesátinásobek ročních výdajů, tedy dvakrát víc než podle pravidla 4 %.

Protože žádný ze vstupů není jistý, vychází místo jednoho čísla spíš rozmezí. S opatrnějšími předpoklady je číslo vyšší, s příznivějšími nižší, a rozdíl mezi nimi bývá velký.

Co jednoduchý výpočet pomíjí

• Výdaje nejsou celý život stejné. Děti se osamostatní, hypotéka skončí, ve stáří se mohou zvýšit výdaje na zdraví a péči.
• Časem začne chodit státní důchod a čerpání z úspor klesne. Kdo přestane pracovat brzy, bude ho ale mít nižší, protože získá kratší dobu pojištění, a bez potřebné doby pojištění, která u řádného důchodu činí 35 let, nárok nevznikne.
• Kdo nepracuje a není v důchodu, platí si zdravotní pojištění sám.
• Část majetku nejde snadno proměnit v peníze. Dům, ve kterém bydlíte, výdaje nezaplatí.
• Z výnosů se platí daně a z investic poplatky.
• Inflace zvedá výdaje každý rok, takže čerpání musí růst s ní.
• U výnosů z investic záleží na pořadí dobrých a špatných let, hlavně v prvních letech po konci práce, což popisuje riziko posloupnosti výnosů.

Modelový příklad

Modelový příklad, ne rada. Někdo má 3 000 000 Kč a potřebuje z nich čerpat 15 000 Kč měsíčně. Při zhodnocení 3,5 % a inflaci 2 % ročně, tedy s předpoklady, které předvyplňuje kalkulačka, by mu majetek vydržel 19 let, do roku 2046. S čerpáním 12 000 Kč měsíčně by to bylo 25 let, do roku 2052.

Komu je šedesát, může takový výsledek stačit. Komu je čtyřicet, tomu ne. Stejný majetek tak jednomu stačí a druhému zdaleka ne, a rozhoduje o tom hlavně doba, po kterou má vydržet.

Příklad zároveň ukazuje, proč se číslo nedá odvodit jen z násobku výdajů: tentýž majetek vydrží různě dlouho podle zhodnocení a inflace, a ty na desítky let dopředu nezná nikdo.

Na čem výsledek nejvíc závisí

• na ročních výdajích: při čtyřprocentním čerpání zvedá každá tisícikoruna měsíčně navíc potřebný majetek o tři sta tisíc,
• na době, po kterou mají peníze vydržet,
• na zhodnocení po odečtení inflace, daní a poplatků,
• na příjmech, které přijdou později, hlavně na státním důchodu.

Jak s tím počítá FinVize

FinVize finanční svobodu dopočítává jako bod na časové ose: rok, od kterého by výnosy celého majetku po odečtení inflace pokryly všechny výdaje i splátky dluhů a od kterého až do konce plánu nevzniká dluh z plánu. Je to tedy to přísnější pojetí. Jinou otázku řeší připravené varianty plánu, které hledají, kdy nejdřív lze přestat pracovat; ty smějí majetek postupně spotřebovat. Obojí vychází z vašich příjmů, výdajů a majetku rok po roce, ne z jednoho násobku.